- Autor: Vlastimil Kouřimský
- pondělí 26. října 2015
Když jsme v letech 1998 – 1999 osazovali na radiátory termoregulační ventily a patní či stoupačkové regulátory ve společných prostorách, měli jsme jednoznačnou motivaci. Teplo už sice začalo být výraznou položkou bydlení, většina domů však byla stále nezateplených a éra nových oken a zateplených střech ještě nenastala. Termoregulace a rozúčtování tepla podle údajů indikátorů byla proto nejrychlejší a nejlevnější cesta, jak se naučit chovat hospodárně a jak platit za to, co si skutečně spotřebuji. Samozřejmě s ohledem na vlastnosti tepla a legitimní způsob rozúčtování.
Od té doby jsme provedli na domech spousty pasívních opatření, snižujících spotřebu tepla. Nejvýraznější je pochopitelně zateplení pláště nebo aspoň některých stěn, pak následuje výměna oken a vstupních dveří a zateplení plochých střech či podlah půd nebo stropů sklepů.
Tato opatření postupně způsobila, že domy mají dnes až poloviční spotřebu tepla, než měli v době instalace termoregulace.
Tím však prakticky skončily možnosti pasívního snižování spotřeby tepla, pokud neuvažujeme o např. dalším zateplení již zatepleného pláště či trojsklech do oken. Je jasné, že naše domy nebudou nikdy splňovat parametry nízkoenergetických či dokonce pasívních domů, ale stále ještě můžeme provést další, už však aktivní opatření. Kromě hodně omílané tzv. rekuperace vzduchu (nucené větrání a předehřívání přívodního vzduchu), solárních panelů pro ohřev TUV či tepelných čerpadel, což jsou investičně náročné a dlouhodobě návratné akce, lze ještě realizovat ty méně náročné. Např. inteligentní regulaci cirkulace teplé vody, lepší izolaci rozvodů teplé vody a topení v místech, kde nemusíme topit či opětovným seřízením nastavení termoregulace topné soustavy.
Zvláště to poslední opatření se jeví jako nejjednodušší. Vlivem provedených pasívních opatření má dům mnohem menší nároky na topení, ale do domu jdou v podstatě stejné parametry topné vody, jako když jsme instalovali termoregulaci. Ta pracuje díky tomu na hranici provozních parametrů, možná i za nimi, takže čelí zbytečně velkým tlakům, průtokům a teplotám. To kromě horší funkce samotné regulace způsobuje i větší opotřebení nebo poruchovost ventilů a regulátorů, a např. i známé hučení bytových ventilů, slyšitelné zejména v nočních hodinách. Je tedy logické znovu nastavit vstupní parametry topné vody a samotnou termoregulaci v domě. A pokud má dům vlastní zdroj tepla či předávací stanici, lze navíc provést i snížení teploty topné vody, což zase generuje další úspory díky menším ztrátám v rozvodech.
V současné době vytipováváme první domy, které by chtěly kontrolu a seřízení termoregulace provést. Cenově se jedná o náklad 180 až 190 Kč na jeden ventil, čím větší dům, tím víc se náklad blíží ke spodní hranici. Za tyto peníze firma provede zmapování a zakreslení současného stavu ventilů a regulace, projekt nového nastavení termoregulace a nakonec samotné přenastavení. Součástí je i kontrola funkčnosti původních prvků regulace. Znamená to sice minimálně dvě návštěvy v každém bytě, ale dům na oplátku získá i nákres skutečného provedení topné soustavy. Návratnost těchto nákladů by mohla být v rozmezí 2 až 3 let.
Předpokládáme, že získáme zájemce o toto opatření ze strany funkčních výborů na domech, kde mají provedené kompletní zateplení. O výsledcích a dosažených úsporách vás budeme následně informovat.