• Autor: Vlastimil Kouřimský
• pátek 18. prosince 2015

Pokud bydlíte v domě, který má společný rozvod tepla, případně vlastní kotelnu, podléhá rozdělení nákladů za společné topení pravidlům podle platné legislativy. Neplatí tak pravidlo, že co si protopím, to si i zaplatím, jak je to u individuálních kotlů a kamen. Vyhláška o rozúčtování společného topení více hledí na výsledek topení, takže zohledňuje přenosy tepla mezi byty.
Úplně na začátku je náklad za teplo rozdělen půl napůl na složku základní a složku spotřební. Základní složka, kterou platíte podle velikosti bytu, představuje podíl každého bytu na topení společných prostor a výdaje tepla přes společné rozvody v domě. Tu ničím neovlivním. Spotřební složka, kterou ovlivníte svým chováním, je rozdělována indikátory na radiátorech. Čím víc topím, tím větší bude moje spotřební složka. Až sem je to tedy jednoduché.
Protože však teplo není zboží, ale služba a měli bychom tudíž platit za výsledek, nikoliv za množství, zde se nám pravidla pro vytápění začínají komplikovat. Když hodně topím, nahromaděné teplo odchází přes okolní stěny ke studenějším sousedům; když netopím vůbec, ohřívám se přes okolní stěny. Jak to zohlednit? Původní, ještě pro rok 2015 platná vyhláška o rozúčtování, tento nezměřitelný přenos tepla řešila korekcí maximální a minimální platby za topení na m2 plochy bytu. Při zachování výše uvedeného postupu rozúčtování se každý byt musel vměstnat do hranice ±40% od průměrného nákladu domu. Pokud se nevešel, byl buď navýšen do minimální spodní hranice nebo byl naopak ponížen do maximální horní hranice průměru domu. Rozdíl nákladů byl pak rozpuštěn mezi ostatní uživatele v domě. Takto jsme byli rozúčtovávání od roku 2002 dodnes a přes počáteční výhrady jsme si na to zvykli.
Od roku 2016 začne platit nová vyhláška na rozúčtování, která obě korekční hranice posouvá a to směrem nahoru. Spodní hranice -40% se mění na -20% a horní hranice +40% se mění na +100%, vše vzhledem k průměrnému nákladu na m2 v domě. V praxi to bude znamenat, že při stejném chování budou všichni spořiví uživatelé platit nejméně 80% průměrného nákladu (doteď to bylo 60%) a na druhé straně spektra ti co si přetápí, zaplatí místo dosavadních 140% dokonce 200% průměrného nákladu domu. Můžeme dlouho diskutovat, zda je to spravedlivé nebo zda byl vůbec spravedlivý dosavadní způsob korekce, musíme však platnou legislativu respektovat.
Statisticky to vychází tak, že 30% uživatelů je pod spodní hranicí a 6% nad horní hranicí. Tato skupina bude postižena jednak navýšením záloh na teplo, o čemž se zmiňuje v jiném článku Ing. Mertin, jednak samozřejmě vyššími platbami za teplo počínaje rokem 2016. Logicky však to znamená, že zbývajících více jak 60% uživatel v domě bude platit za teplo méně, protože na ně prostě zbyde méně peněz na rozdělení. Zde je dobré zdůraznit, že celé povídání je o rozdělení nákladů za teplo mezi jednotlivé byty, není to o změně samotných nákladů na teplo, ty tato vyhláška neovlivní a neurčuje, ty jsou dané měřičem tepla na patě domu a fakturou od dodavatele tepla.
Rychlá legenda k přiloženému obrázku: Jde o graf spotřeb jednotlivých bytů skutečného domu se 47 byty. Každý byt byl dle odečtených dílků rozúčtován a celkový náklad byl převeden na procenta vzhledem k průměru domu. Vznikl tak graf reálného rozptylu nákladů bez korekce. Silná černá čára je průměr domu, přerušovaná modrá a červená čára jsou hranice dosud platné korekce, plná modrá a červená čára jsou hranice budoucích korekcí. Po korekci musí všichni spodní krajní „sedět“ na plné modré a všichni horní krajní na plné červené čáře. Lze si snadno udělat obrázek, jak hodně budou někteří krajní uživatelé dopočítáváni. Problém je v tom, že momentálně máme zálohy na teplo postavené podle původních korekcí a musíme je postavit podle budoucích, vyšších hranic korekce. Takže bez ohledu na zimu a na individuální chování musíme více jak třetině lidí navýšit zálohy na teplo. Jsou to nejenom ty mimo budoucí hranice (červené a modré body), ale pro rok 2016 i ti, kteří jsou mezi původními a novými hranicemi (zelené body).