• Autor: Vlastimil Kouřimský
• čtvrtek 9. května 2019

Část druhá: od socialismu ke kapitalismu.
V první části ohlédnutí za historií družstva jsme stručně zrekapitulovali, jak se stalo, že naše družstvo bylo největší v kraji. Vše bylo naplánováno, vše bylo direktivně řízeno. Prostor pro iniciativu ale i pro omyly byl poměrně malý. Toto bezčasí skončilo na podzim roku 1989, kdy došlo ke změně politického systému. Nastal raný kapitalismus, doba privatizací a velkých možností. V družstevnictví se ale zase až tak moc ze začátku nedělo. Udržoval se status quo, a to až do roku 1994, kdy tehdejší vládnoucí pravice ve víře, že nejlepší správce majetku je vlastník bytu, a že družstevnictví je přežitek socialismu, vydal zlomový zákon č. 72/94 Sb. o vlastnictví bytů. Tímto okamžikem začal plíživý proces koroze družstevnictví jako kolektivního zajišťování bydlení. Centrální svaz bytových družstev se stal poradním orgánem s dobrovolným členstvím a zejména pražská bytová družstva s lukrativními nebytovými prostory se měnila v lepším případě na realitky, v horším případě končila bez majetku. Opakované vlny mediální hysterie o plošném tunelování družstev nahnalo půlku do té doby spokojených členů družstva k žádostem o převod bytu do vlastnictví. S důsledky tohoto období se bohužel potýkáme dodnes.
A co se dělo u nás? Období let 1989 až 1995 bylo i u nás velmi rušné. Nastal čas rychlých výměn předsedů a členů představenstva. Důkazem těchto šesti let je pět předsedů a celkem 35 různých členů představenstva. Co však bylo horší, vnitřní rozpory, odstředivé zájmy a asi i neznalost nového prostředí nás postupně sráželo na hranici přežití. Na jedné straně neplnilo družstvo své zákonné povinnosti, na druhé straně neumělo využít např. nabízené dotace. Výsledkem byly kromě červených čísel v účetnictví i tendence k rozdělení družstva a odtržení mimolipských lokalit.
Naštěstí zafungoval pud sebezáchovy a díky odhodlání jedinců se v pololetí roku 1995 kormidla řízení družstva chopily ruce těch slušných. Družstvu se vrátila páteř, na níž se dalo stavět. Konsolidovalo se představenstvo a správa družstva se začala postupně měnit na moderně fungující firmu. V letech 1995 až 2000 vznikla dodnes funkční organizační struktura správy a byly přijaty všechny potřebné směrnice a zásady řízení. Družstvo se dostalo z červených čísel a začalo být ziskové. Konečně byl čas plnit poslání družstva – starat se o domy.
V oblasti techniky jsme dohnali legislativní dluh a zregulovali všechny centrálně vytápěné domy a osadili do nich poměrové měření tepla, čímž se výrazně snížily náklady za teplo. Začali jsme čerpat státní dotace na zateplení (dotace Panel) a konečně zateplili první domy. Vytvořili jsme směrnice o rozúčtování dodávek jednotlivých služeb (teplo, voda, výtahy, elektřina apod.), stanovili pravidla výběru firem, zrušili ztrátová střediska servisu výtahů a vlastní údržby vč. skladu technicky zastaralých a tedy neprodejných zásob.
Na poli ekonomiky byl legislativní dluh ještě větší a hmatatelnější. Bylo mimo jiné nutné vyřešit neplacení daní z nemovitosti od roku 1993. Museli jsme se vypořádat s fatálními chybami v čerpání dotací na teplo, kde jsme státu jen za rok 1993 vraceli 7,2 mil. Kč. Kromě zaplacení státu to však bylo nutné i vysvětlit jednotlivým nájemcům a vymyslet pro ně co nejméně bolestivý způsob splácení.
Určitě si všichni vzpomínáme na tehdy moderní způsob vzájemného neplacení faktur a na tzv. druhotnou platební neschopnost. Spousta firem měla podle účetnictví velké zisky, fakticky však neměla ani na výplaty, protože peníze byly tak nějak teprve na cestě. Tato móda se nevyhnula ani našemu družstvu a platební kázeň v oblasti nájmů se po roce 1990 prudce zhoršila. Od roku 1992 do roku 1995 navíc nebyly tyto dluhy ani řádně upomínány, natož žalovány. Hrozilo logicky promlčení a nenávratná ztráta nemalých finančních prostředků. Dluhy dosahovaly 120% měsíčního předpisu nájmu, což je obrovské, prakticky likvidační číslo. Pro srovnání, dnešní výše dluhů je na úrovni cca 10 až 15 % měsíčního předpisu.
Důkazem tehdejšího chaosu a absence jakýchkoliv kontrol byly i zjištěné nesrovnalosti u mzdové a hlavní účetní, což vedlo kromě propuštění i k odsouzení a povinnosti způsobenou škodu uhradit.
O přežití družstva rozhodovala i odvaha tehdejšího představenstva a delegátů. Dva klíčové ekonomické parametry byly totiž díky předchozí době chaosu zcela mimo realitu a neumožňovaly družstvu ani přežití, natož rozvoj. Správní poplatek byl 17 Kč na byt a měsíc, tvorba fondu oprav u většiny domů byla ve výši 1 Kč na m2 a měsíc, což neumožňovalo ani běžnou údržbu. V roce 1996 došlo díky již zmíněné odvaze ke zvýšení správního poplatku na 65 Kč na byt a měsíc a minimální tvorby fondu oprav na 5 Kč na m2 a měsíc. Přestože jsme v porovnání s ostatními družstvy byli stále chudší příbuzný, byl to velmi razantní a odvážný krok a velký úspěch.
V těchto letech jsme také nebyli počítačově téměř ničím vybaveni, neexistovala vlastní síť ani sdílení dat vč. aktualizací. Byli jsme zcela závislí na počítačové firmě, a to až do počátku roku 1997, kdy jsme si pořídili první vlastní program na správu bytů. S tím souvisela i myšlenka o provozu vlastních internetových stránek, v té době spíše zbožné přání. Ale podařil se nám husarský kousek a zaregistrovali jsme si doménu osbd.cz, což nám dodnes mnohá družstva závidí.
Bohužel, tedy aspoň z pohledu zájmů družstva, se ale také rozběhly převody bytů do vlastnictví. Začalo to rokem 1996 a už v roce 2000 bylo převedeno do vlastnictví 351 bytů.
A abychom tuto pestrou a dobrodružnou část dějin družstva nekončili smutně, zmíníme některé dobré a viditelné zásadní změny. V roce 1997 jsme zrekonstruovali původní budovu současného sídla družstva a změnili adresu sídla firmy z Dubice na Barvířskou. V roce 1999 jsme přistavěli novou budovu a prodali areál bývalého sídla v Dubici firmě Modus. Tím jsme se výrazně přiblížili svým členům a zákazníkům, kteří to již nemají při osobní návštěvě tak daleko.
No a poslední část stručné historie družstva zahájíme povídáním o asi ekonomicky nejvýhodnějším nápadu, totiž stavbě budovy banky ČSOB. Ale o tom zase až příště.