• Autor: Vlastimil Kouřimský
• pondělí 24. června 2013

Domy, které nemají centrální topení a ohřev vody, jsou vybaveny lokálními topidly, většinou na tuhá paliva nebo plyn. V obou případech potřebují tyto spotřebiče komíny pro odtah spalin.
Čištění komínů (přesněji spalinových cest) se provádí na základě nařízení vlády č. 91 z roku 2011 a to 3x ročně u pevných a 1x ročně u plynných paliv. Dále se jednou ročně provádí kontrola spalinových cest. O kontrole i čištění se musí vydat písemná zpráva.
Komíny a jednotlivé průduchy jsou vždy společnou částí domu, byť slouží třeba jednomu bytu. Jako správci a vlastníci se proto musíme starat o bezpečný technický stav, což znamená kromě kontrol a čištění i odstraňování závad, zjištěných při těchto kontrolách.
Velmi často se opakují závady, způsobené nevhodným používáním spotřebiče (kotle). Nejčastějším prohřeškem je spalování nekvalitního paliva, které zanáší kotle a komíny nečistotami. Dále topíme opět z ekonomických důvodů méně a kotle proto pracují v nehospodárném režimu minimálního výkonu. To vše má za následek nedokonalé spalování, kondenzaci agresivních složek spalin v komíně a jeho zadehtování. Výsledkem jsou poškozené, prosakující komínové průduchy, případně ucpané spalinové cesty, hrozící zahořením.
Pokud takový stav díky zprávě kominíka zjistíme, musíme sjednat nápravu, což téměř vždy představuje velký finanční náklad. Jedinou nápravou je totiž vyfrézování průduchu a jeho vyvložkování, v krajním případě to znamená postavení nového komínu. Metr takové práce stojí něco kolem 3 000 Kč, což pro většinu malobytovek s komíny bývá obrovské finanční břemeno. Z tohoto úhlu pohledu je pak „úspora“ na nekvalitním palivu hodně drahá. Při průměrné tvorbě 20 až 25 Kč/m2 plochy bytu je cena frézování a vložkování jednoho komína rovna několikaměsíční tvorbě fondu oprav celého domu. Bohužel nemáme žádné právní nástroje, jak kohokoliv nutit ke koupi kvalitního paliva či přechodu na plyn, můžeme pouze reagovat na špatný stav komínů a kvůli jejich opravám zvyšovat tvorbu DZOI.