• Autor: Vlastimil Kouřimský
• středa 22. října 2014

Těla všech teplokrevných živočichů jsou generátorem tepla. Jestliže člověk pracuje intenzivně, vzniká velké množství tepla, které krev odvádí směrem k pokožce. Je-li nutno odevzdat do okolí více tepla než jen prostřednictvím krevního oběhu, začíná pocení. Lidské tělo je většinou teplejší než jeho okolí a převážně svou energii odevzdává, jen v menší míře teplo přijímá. Člověk své tělesné teplo předává kromě pocení také přímým kontaktem např. do nábytku a nebo nepřímo do okolního vzduchu.  Téměř polovinu tepla předává tělo nepřímým vyzařováním do okolí, přímým kontaktem asi další třetinu a zbytek pak vypotí.
Tepelnou pohodu člověka ovlivňuje v prvé řadě teplota vzduchu, dále teplota okolních povrchů, relativní vlhkost vzduchu a rychlost proudění vzduchu. Je jasné, že lidské tělo je zdrojem tepla a vlhkosti, což se projeví zejména v uzavřených místnostech, zejména v bytech.

V obytných místnostech má být teplota vzduchu přes den 20º až 22ºC. V létě je samozřejmě vyšší, v zimě by nikdy neměla klesnout pod 16ºC.
Relativní vlhkost vzduchu by neměla přestoupit v obytných prostorách 60%, ale neměla by ani klesnout pod 40%.
A co je to relativní vlhkost vzduchu? Je to porovnání okamžitého množství vodní páry, které vzduch obsahuje, s tím, kolik vodní páry by měl při plném nasycení. Čím je vzduch teplejší, tím více vodní páry může pojmout. Takže proti zdánlivé logice je nejsušší vzduch ten mrazivý a nejvlhčí ten teplý.
Další často používaný pojem je rosný bod. Co to je? Je to teplota, při které je vzduch maximálně nasycen vodními parami a relativní vlhkost vzduchu dosáhne 100 %.
Jen pro ilustraci: teplota rosného bodu pro vzduch o teplotě 20ºC a vlhkosti 50% je 9,26ºC. Jakmile klesne teplota kterékoliv části obvodové konstrukce pod tuto teplotu, začne v daném místě pára kondenzovat. Obvykle se to projeví až po několika opakováních tím, že postižená část začne postupně tmavnout. Teprve při časté a vydatnější kondenzaci se objeví mokrá zeď nebo dokonce plíseň.
Při špatně pochopeném způsobu větrání (ráno nevyvětrám, protože je venku zima a zbytečně bych ochladil vzduch) se nám v bytě hromadí vlhkost a zvyšuje se tedy i rosný bod. Pravděpodobnost vzniku plísní se zvyšuje. Při dostatečně vysoké vlhkosti a teplotě vzduchu začne kondenzace na každém předmětu, jehož teplota je nižší než cca 20ºC. Kondenzát tedy nalezneme hlavně na okenních tabulích, na ostění oken, na povrchu nábytku a v koutech za nábytkem, kde neproudí vzduch.
Tepelné mosty – jsou taková místa, kde napříč obvodovou (nebo i vnitřní) konstrukcí, oddělující dvě nestejně vytápěné místnosti, prochází celou tloušťkou z jedné strany na protilehlý povrch, materiál o vyšší tepelné vodivosti, než vykazuje ostatní stavivo, z něhož je konstrukce postavena (např. spáry ve zdivu zaplněné maltou).

Díky výměně oken za kvalitní, těsná, jsme přišli o přirozený způsob větrání netěsností kování starých oken. Je proto naprosto nezbytné zajistit větrání buď jiným způsobem, tzn. vědomé vyvětrání nebo jakousi umělou netěsností v oknech, tzv. infiltrací. To se děje buď vynecháním těsnění nebo instalací odvětrací klapky.
Jestliže okna pouze vyměníme a utěsníme, abychom snížili tepelné ztráty, můžeme velmi záhy pozorovat závažné hygienické poruchy, tedy konkrétně plísně a řasy.
Prevence před vznikem plísní je tedy zdánlivě jednoduchá: častěji větrat a hlídat relativní vlhkost vzduchu v mezích, kdy nemůže hrozit kondenzace vodních par na rizikových místech.

Autor článku: Luboš Svoboda, bytový technik